Lenost je obecně brána jako negativní charakterový rys či špatný návyk, který je opakem ctnosti. Přestože nicnedělání je občas pro tělo i ducha prospěšné, musíme si dát pozor.
Co stojí za leností? Poznejte její důvody a zatočte s ní! Oddech není lenost, avšak lenost není odpočinek. Nicnedělání se dokáže snadno přetvořit do návyku až zlozvyku, kterým marníme drahocenný čas. Na sklonku života litujeme spíše všeho, co jsme neudělali než toho, co jsme udělali. Proto je vhodné najít balanc mezi odpočinkem a aktivitou.
Věnovat se svým koníčkům či smysluplné aktivitě, která posiluje a rozvíjí našeho ducha a tělo, je pro spokojený život nutnost. Abyste dosáhli žádaného výsledku, je třeba jít k základům – a poznat co za leností vlastně stojí.
1) Fixní nastavení mysli
Důvodem lenosti je u mnohých zafixovaná myšlenka, kterou si s sebou nesou už od dětství. Jakmile se staneme rodiči, jako by skončil celý náš život a naše existence se zúžila jen na titul máma/táta. V určitém věku odmítáme vše nové s odůvodněním, že jsme na to „příliš staří“. Naučit se potápět v šedesátce? Vyzkoušet nový účes po padesátce? Nosit šaty v důchodovém věku?
Mnoho našich názorů je automaticky převzato od společnosti; nevědomky si tvoříme postoje k určitým věcem ne podle vlastního úsudku, ale podle toho, co společnost pokládá za vhodné. Toto vše může vést k jisté lenosti, kdy neděláme většinu činností, neboť to společnost „zakázala“.
Uvědomme si však, že před stovkami let byl incest v královské rodině normální, předchozí kultury vydávaly třináctileté dívky a podobně. Kultura nám určuje, co je normální, a co je normální dnes, nemusí být za pár desetiletí. Co z toho vyplývá? Že někdy je vhodné aby se člověk řídil vlastní hlavou a dělal to, co ho činí v životě spokojeným a šťastným. Nekriticky probrané názory a postoje nám dost často škodí – zamysleme se proto nad nimi, a tvořme si vlastní úsudek.
2) Svalování na charakter
Taková/ý prostě jsem, už se nezměním. Jednoduchá věta, kterou si sabotujeme vlastní rozvoj. Jedním z nejčastějších, možná i nejčastějším důvodem lenosti je pohodlnost. Je pro nás pohodlnější setrvat ve stavu, který dobře známe, než vyjít z komfortní zóny a pracovat na změně.
Změnit se totiž vyžaduje psychickou sílu, odolnost a vytrvalost – a tyto charakteristiky nemá mnoho lidí. Pokud něco nejde snadno, vzdáváme se, přesvědčíme sami sebe, že výsledek za to nestojí, nechceme to a pověstnou větou – už se nezměním – si omlouváme tuto pohodlnost, svalujíc ji na charakter. Čím starší jsme, tím více věcem se vyhýbáme, až nakonec děláme jen těch pár stereotypních úkonů, které ve skutečnosti děláme jen ze setrvačnosti než z čiré radosti.
3) Nuda a apatie
Měli jste někdy stav, kdy jste se prostě nudili, nevěděli, co máte dělat a na žádnou aktivitu či mentální činnost neměli chuť? Přesně nuda a jakási apatie je také častým důvodem lenosti. Nechce se nám, proto neděláme nic. Občas si sice potřebujeme odpočinout, ale je-li tento stav normálním a hlavně častým jevem, jedná se o problém, který je třeba řešit.
Co však stojí za pociťovanou nudou a nechutí pouštět se do jakékoli činnosti? Znuděnost životem, každodenní stereotyp, neschopnost najít smysl či naplňující aktivitu. Velmi lehce sklouzneme do stereotypu, který nám bere chuť do života, radost a duševní nadšení činit se. Každý den je stejný, točíme se ve světě povinností a problémů, a nezbývá nám energie k dobíjení se. Z toho důvodu nemáme prostřednictvím čeho cítit radost z existence, a náš život se stává černobílou nudou.
4) Úzkostné rysy
Úzkostný člověk je neustále napjatý. Nervozita z něj srší, stále se něčím zabývá a trápí. Jeho způsob myšlení odpovídá neustálému strachu a očekávání, co špatného se mu přihodí. V tomto případě je příčinou lenosti jeho úzkost a strach, že něco zkazí nebo se něco špatného stane – tedy očekávání toho nejhoršího scénáře.
Tento typ člověka proto udělá tu nejpřirozenější věc – přestane se snažit a zkoušet nové věci. Tato ochrana se sice může zdát krátkodobě účinná, ale ve skutečnosti je nesmírně omezující a reálný problém neřeší. Úzkostný člověk se raději nudí než by měl riskovat, že něco pokazí nebo selže. Raději se o nic nesnaží, než by měl před druhými vypadat hloupě nebo před jejich očima udělat chybu.
5) Demotivace a všeobecná únava
Lenost může být způsobena i obecnou únavou. Mnohé nebaví práce, nežijí život podle svých představ, probíjejí se jím horko-těžko z posledních sil. Bojují s povinnostmi, nemají dostatek financí, a jsou tak psychicky vyčerpaní, že jim nezbývá energie ani radost věnovat se koníčkům.